Něco málo z Itálie - EXPO, Miláno, Benátky

Záchod.

Tento příběh není nijak fekální, tedy pokud vám nevadí slovo čůrat. :-)


Předpokládám, že každý z nás už zažil asi někdy situaci, kdy extrémně potřeboval využít toaletních služeb a prostě si co nejdříve odskočit na malou. Nebylo by hezké se počůrat přímo v metru, v tramvaji, nebo uprostřed náměstí (i když to tam někdy smrdí natolik, že si říkáte, že se tam opravdu někdo....).

V neděli odpoledne jsem se rozhodl, že zajdu do kavárny. Předpokládal jsem, že se tam nějaký čas zdržím. No a protože nejsem fanoušek veřejných toalet a opravdu je vyhledávám jen v nouzi nutné, využil jsem tedy služby záchodu ještě před odchodem z bytu. V kavárně jsem se zdržel asi 2 hodiny, dal jsem si kávu a několik sklenic vody. Při odchodu jsem sám sebe ujistil, že to opravdu vydržím na toaletu nejít. Jenomže, znáte to, dáte se do pohybu a všechno je najednou jinak. Teď ale co s tím. Měl jsem pocit, jak kdybych vypil tak 10 čajů a 10 litrů vody. Na stanici I.P. Pavlova, kde jsem nastopil na metro, jsem se stále ale snažil na danou věc nemyslet a myslet prostě na všechno jiného jen ne na vodu. Metro jelo až za 8 minut a tak to bylo neskutečných 480 sekund čekání. Jindy by mi to nevadilo, ale v tu chvíli jsem proklínal celý dopravní podnik za dlouhé intervaly ve večerních hodinách.

Metro přijelo. Vystoupil jsem hned o zastávku dál - tedy na Muzeu a rohodl jsem si jít do místního Starbucksu, kde už prostě budu muset vykonat tu věc, protože jinak by mi asi prasklo břicho - v tom lepším případě. Přišel jsem do SB a začal řešit otázku, jak se na toaletu dostanu. Je mi to prostě blbé přijít do kavárny nebo obchodu a bez toho abych si tam něco dal, jít ihned na záchod. Ve SB mají ještě tu speciální vychytávku, kde musíte před vstupem na toaletu zadat kód, který máte napsaný na účtence (nechci vědět, kolik lidí se už kvůli tomu zadávání počůralo před záchodem).V neskutečných křečích jsem vystál dlouhou frontu, objednal si malý čaj, vytrhl baristovi účtenku z ruky a s čajem a účtenkou jsem rychle vyrazil na záchod. Jestli jste někdo někdy byl v "horním" SB na Václavském náměstí, tak asi víte, že musíte po schodech nahoru - další neskutečná překážka pro lidi co potřebují IHNED na záchod.

Zadal jsem kód, vykonal potřebu, a s úsměvem jsem odešel zpět do metra. Teď to jsou asi 2 hodiny po celém tomto toaletovém incidentu a já přemýšlím nad tím, jaká bude moje noc. Protože tím, že jsem si ve SB dal čaj, jsem sputil celý koloběh znovu. A protože je večer, tak mám asi před sebou noc strávenou na záchodě - diky Bohu, že už na tom, který mám doma.

Další zábavný střípek z našeho vysílání...

Kdo by nemiloval telefonáty od posluchačů v živém vysílání. Jednomu není rozumět, druhý má nekvalitní telefon a třetí pak zase špatný signál, takže slyšíte každé třetí slovo. Ještě před tím, než jde posluchač do živého vysílání, dovolá se ke mně - do zvukové režie, odkud ho pak moc rád přepojím do vysílání.

Právě nedávno jsem řešil špatný signál paní posluchačky. Podle toho co říkala, jsem pochopil, že je někde na chatě v lese a tak její signál je nízký. Zkusil jsem se tedy slušně zeptat, jestli by bylo možné, aby šla “někam nahoru”. Načež posluchačka usměvavým tónem odpovídá:”Teda, pane Štefle, vy se nezdáte, máte takový klidný, nevinný hlas ve vysílání. Že se nestydíte! To opravdu chcete, v těchto nočních hodinách, abych lezla nahoru?”

Pardon.....